krize

Krize grafického designera

Často to vypadá, že grafického designéra nebo kohokoliv na volné noze doprovází jen zástup skvělých projektů v jeho portfoliu. Vše jde tak nějak samo jako po másle. Prdlačky.

Dneska se s vámi podělím o několik mých držkopádů, které jsem nasekal při své cestě na volnou nohu. A prozradím vám pár tipů, jak se jim vyhnout.

Peklo (už) na střední škole

Pokud se věnujete kreativní práci nebo vás nějakým způsobem přitahuje, nejspíše nejste úplně zběhlí například v matematice nebo jiných technických předmětech. Vidíte svět v barvách a tvarech. Tohle byl na gymplu můj případ.

Bohužel učitelé měli (a bohužel asi stále mají) představu o ideálním žákovi hezky pěkně postkomunisticky vyladěnou a zkrátka ten, kdo exceloval například v jazyce, musel perfektně zvládat i definice lomu světla nebo kvadratické rovnice. Jinak byl looser. A já jsem byl dost dobrý looser v podstatě ve všem. Podle paní učitelky, která měla na starost hodiny výtvarné výchovy, jsem kreslit moc dobře neuměl. Později se ukázalo, že to bylo Na Brno dobrý. Ale to předbíhám.

TIP č. 1:

Nenechte se odradit. Ideální systém individuální výuky je sice téměř pořád v nedohlednu, ovšem pokud máte niterný pocit, že vás vizuální stránka věcí kolem sebe fascinuje, věnujte jí svou pozornost co nejvíce. Ať už studujete, nebo pracujete někde ve fabrice. Nikdy nevíte, kdy to všechno ve správný čas zužitkujete.

Facka u (prvních) příjímaček na VŠ

Né, že bych chtěl jít po střední hned makat, ale neměl jsem na výběr. Portfolio prací, které jsem donesl na přijímací řízení Ateliéru grafického designu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, totiž nezapůsobilo moc dobře. Nevzali mě. Velké zklamání.

Dnes už vím, že je dobré přípravu nepodcenit. Pamatuji si, jak jsem své kreativní počiny donesl ve dvou svázaných deskách na výkresy. To by bylo ještě celkem v pohodě, ale když do nich komise chtěla nahlédnout, vše se z ní vysypalo jako balíček karet na zem. Trapas. Velký.

TIP č. 2:

Chcete-li se dostat na studium grafického designu, myslete i na formu svého portfolia, nejen na obsah. Grafický designér je garantem prezentace jako celku a pokud bude humpolácky odbyta, ani kvalitní obsah to (většinou) nezachrání. Totéž platí u požadavku o práci v nějakém studiu nebo reklamní firmě – musíte oslnit a zaujmout. Třeba i textem. Jinak končíte v koši.

Krutá praxe

Vysoká škola neklapla. Nastal čas zapadnout někam mezi židli a počítač. Nabídka práce široko daleko nikde, nezbývalo nic než si o pracovní pozici drze požádat. Tím nemyslím na pracáku.

Napsal jsem e-mail do místní reklamní firmy, že bych u nich rád pracoval a kultivoval grafické prostředí ve svém městě a poslal jim odkaz na své Behance portfolio.

Znáte ten song od YoYo bandu? Ano, tak tam to vše začlo – ve městě s téměř největší nezaměstnaností v ČR a i pro místní obyvatele ekvivalent místa, kde „zdechl pes“. Pozvali mě na pohovor a za pár týdnů jsem už seděl za stolem a na vizitce jsem měl napsanou pozici  – „grafik“. Štěstí jako blázen. A nebo taky ne…

Dva roky jsem to tam táhnul a dělal většinou mizerný design. Okolní tlaky na rychlost a levnost výstupu práce jsou jako šmyrgl papír na váš kreativní mozek. Buď tam zkysnete a zahodíte svůj talent, nebo s tím začnete něco dělat a včas vypadnete jinam.

Mě se to naštěstí podařilo. Po pracovní době jsem tam zůstával ladit své nové portfolio na druhý pokus u přijímaček. Tentokrát na Ateliér grafického designu na FaVU VUT v Brně. No a světe div se…

TIP č. 3:

Pokud némáte zajímavé realizované projekty, tak si je vymyslete. Nikdo neříká, že portfolio musí obsahovat reálné práce. Komise chce vidět, jak vizuálně přemýšlíte. Nezajímá ji, jestli máte opravdové klienty. Totéž platí, jste-li na volné noze. Lépe než pět průměrných realizací bude vypadat jeden reálný a dva fiktivní projekty, které budou perfektně dotažené.

TIP č. 4:

Pokud cítíte, že to v práci nikam moc nevede a chcete ze sebe dostat více, odejděte z ní co nejdříve. To, kde pracujete, vás musí posouvat a nabíjet novou energií. To, že vám záleží na výsledku a chcete danou problematiku vizuálně posunout, nesmí být degradováno nezájmem vedení a nedostatkem času firmy, která dělá věci na kvantitu místo na kvalitu.

(Krátká) euforie na VŠ

O dva roky později to tedy nakonec klaplo. Dostal jsem se na VŠ. Podal jsem výpověď v práci a odstěhoval se do Brna. Pocit, jako když vylezete z nory a i šalina je pro vás nové metro. Tři z nás komisi nějakým způsobem zaujali více, než zbylých sto zájemců. Vzali mě. Tak OK, teď už budu konečně dělat pořádný design.

Jenomže není všechno zlato, co se třpytí. Postupem času jsem si uvědomoval, že jsem definitivně našel svou specializaci, ale na škole se jí věnují málo. Grafický design do sebe absorbuje řadu různých disciplín, jako je typografie, ilustrace, webdesign, vizuální identita a další. A já se chtěl věnovat přávě té jednotné identitě.

Vlastně jsem se jí už věnoval sám během studia na volné noze a škola mě v tomto měla posunout dál. V určitém momentu jsem si ale uvědomil, že svět v praxi plyne daleko rychleji, než svět na akademické půdě. Být jednou nohou student a druhou nohou designér na volné noze znamená řadu kompromisů pro obě strany. A taky práci a studium „od nevidím do nevidím“. Zdravotně se mi (i kvůli tomu) vůbec nedařilo a musel jsem si vybrat.

Po bakalářce jsem tedy čtyři roky studia na VŠ ukončil a „ušetřený čas“ jsem se rozhodnul věnovat samostudiu. Nebylo to lehké rozhodnutí, zvláště, když navazující magisterské studium jsem měl garantováno díky předchozímu prospěchu bez dalších přijímaček. Uvědomil jsem si ale, že největší přínos mi ta škola již dala a ujíždí mi vlak tam na druhém břehu – v reálném životě, s reálnými klienty a projekty.

TIP č. 5

Stejně jako v práci, ani na škole nemusíte trčet do nekonečna. Máte-li pocit, že vás profesně již nikam neposouvá nebo třeba nestíháte kvalitně táhnout zároveň i vlastní práci (můj případ), dejte přednost tomu, co je pro vás a vaši budoucnost důležitější. Váš um ve většině případů neprodá titul před jménem, ale projekt, který to jméno realizovalo.

Svět není připraven na rychlost, ve které žije(me)

Velmi lehce se můžete dostat do krysího závodu i na škole. První titul, druhý titul a třeba i třetí titul. Papír za papírem. A pak ne zřídka přistane facka jménem „reálná praxe“.

Zjistíte, že během studia se dramaticky změnila běžná praxe tam venku. Učíte se Ačko, ale ve světě už frčí Céčko. Škola vám chce dát ze všeho kousek, ale tam venku se musíte vyprofilovat jako odborník na jednu věc. Příznakem 21. století údajně bude to, že je odborník vyhledáván pro svou specializaci. Nikdo nechce supermana, co umí všechno, protože takový neexistuje.

Z každé vaši činnosti (ve škole, práci nebo ve volném čase) si vemte to nejlepší a následující kroky směřujte tam, kde to má smysl. A pak tam nasekejte co nejvíce chyb, protože vás posunou na míle kupředu.

Tři nejzávažnější chyby, které jsem na volné noze udělal já, si přečtěte tady.

A co vy? Jaká byla vaše cesta?

Autor

Jiří Chlebus

Jsem grafický designér na volné noze. Tvořím značkám vizuální hodnotu a píšu o tom blog. Designuju si život tak, abych to ve zdraví přežil až do smrti.

3 komentáře: „Krize grafického designera“

  1. Jsem na tom hodně podobně 😀 ale trošku jinak. Taky jsem zkoušel na UTB grafiku, taky mě nevzali a taky jsem vyfailoval na zabalení mého portfolia.

    Nicméně, místo toho abych šel pracovat jsem šel ještě na něco horšího a nepochopitelnějšího a to byla technická škola (na UTB). Vystudoval jsem Technické Lyceum tak bylo přeci jasné, že musím dělat techniku? Po dvou letech jsem to vzdal, nemělo to perspektivu a tak jsem zkusil štěstí zase na UTB. A jak říkám, jestli chcete být dobrý webdesigner, musíte být dobrý markeťák. No takže jsme šel na Marketing. Mám za sebou první ročník, manažeroval jsem propagaci Zlin design weeku a nikdy jsem nebyla na škole tak spokojený jak teď.

    Jenže u mě přichází stejný problém. Dělat kompromisy mezi prací a školou je někdy heavy metal. Ještě horší je když se k tomu přidá projekt jako byl ZLIN DESIGN WEEK. A nejen to. Škola mi otevřela spousty dveří, takže někdy sedím s pláčem u emailů a naříkám, že chci dělat tam to a tam to, ale prostě to není možné. A naučit se tomu vzdorovat a opravdu se soustředit na práci, kterou mám teď realné je pro mě někdy těžké. Takže mým životním cílem je teď si uvědomit co opravdu chci dělat, protože mi zatím příjde, že jak školu, tak práci tak ZDW.

    Tip: Je dobré mít vedle sebe člověka, který sobecky řekne „a kdy budeš mít čas i na mně“… To Vám pak dojde, že musíte nechat některé dveře otevřené a jít dál, aby jste se z toho nezbláznili a mohli pracovat na důležitějších věcech než zakázky vašich klientů…

    1. Davide, díky za fajn komentář. Je pravda, že partnerky jsou důležitým protipólem pro vyrovnání vesmírných sil. Good point.

  2. Souhlasím že specializace je fajn, ale nic se nemá přehánět. A je dobrý občas zkusit i něco jinýho.. Myslím, že jedna jedna ze Segmaisterových hlášek je se na každém dalším projektu naučit něco nového tj vyvarovat se stejných postupů najít nějakej jinej nakterým se i něco dalšího naučím apod. No a scela opačně to myslím viděl Josh Payton z Huge na Bydesign, který doslova říká „be a generalist“. Ale na druhou stranu obdivuji některé vyprofilované specialisty.